Vodácký maraton na Berounce


Co Tě čeká, pokud odstartuješ

Start Vodáckého maratonu na Berounce je z vodáckého tábořiště U Dolanského mostu v Chrástu u Plzně na říčním kilometru 124,6. Cíl je v tábořišti pod Nezabudickým jezem u obce Branov na říčním kilometru 66,3. Celá trasa maratonu měří 58,3 kilometru.

Všechny ročníky, které se od roku 1978 odjely, prověřily jednotlivé závodníky jak fyzicky tak také psychicky. Na náročnost závodu má vliv nejen trasa v délce 58,3 km, ale také doba trvání samotného závodu, rozdílný stav vody v řece a rozmary počasí. Byly odjety maratony, které v některých svých úsecích nepřipomínaly vodácký závod, ale spíše závod běžců v mělké vodě. Naopak, při některých ročnících rozhodčí jen tak tak zaujali svá místa v cíli, protože voda závodníky do Nezabudic doslova spláchla. Na startu to někdy vypadalo jako by se sem sjela parta připravující se na polární expedici, jindy by si tábořiště v Dolanech mohl někdo splést s pláží někde u moře. Při některých maratonech si závodníci po dojezdu, mimo propichování obvyklých puchýřů na dlaních, ošetřovali spáleniny od sluníčka, naopak při některých závodech byl problém přes clonu neustálého lijáku rozpoznat hranu vpředu hučícího jezu.

Že to není závod pro změkčilce potvrzují slova těch, kteří projedou v Nezabudicích cílovými bójkami a vypotácí se na břeh. Většinou se ozývají věty jako „Ty vole, to jsem jel naposled“, Už nikdy více“ nebo „To není voda, to je magořina“. Asi na základě těchto hodnocení získala naše „Stará řeka“ jednu ze svých přezdívek „Rio Magoro“. Zřejmě ale nejsou tyto věty míněny vážně, protože většinou ti, kteří nejvíc po dojezdu nadávali, se za rok na startu objeví znovu. A to je důkaz toho, že Vodácký maraton na Berounce byl, je, a určitě i v budoucnu bude výzvou, která vodákům nedá od jara spát a ačkoliv byli skálopevně rozhodnuti, že už tu „blbou magořinu“ v životě nepojedou, s prvním jarním sluníčkem jsou vidět na břehu řeky. Obcházejí ještě zamrzlou Berounku s očekáváním teplejšího počasí, jen aby už mohli vyrazit na vodu a natrénovat tak něco na blížící se další ročník Vodáckého maratonu na Berounce.

Takže neváhej a odstartuj. Poper se s řekou, vysměj se nepřízni počasí a ostatní závodníky nech daleko za sebou.

Čeká Tě buď zima, protivítr, déšť a zalévající vlny nebo naopak horko, pálící slunce a málo vody. Budeš mít hlad i žízeň a nebudeš mít čas se ani v klidu vyčurat. Téměř 60 kilometrů budeš dřít jak mezek a ruce budeš mít samý puchýř. Celé tělo Tě bude bolet, zadek bude celý otlačený a kolena budeš mít od laminátu sedřená. Oči Tě budou pálit od vypocené soli. V cíli nebudeš vědět, kdo z Tvých fandů stál u jezů a z krajiny si budeš pamatovat jen vodu před sebou. Po dojezdu nebudeš moct pořádně chodit, vyschlý krk Ti nedovolí polknout a Tvojí jedinou starostí bude se někam zašít a natáhnout tělo.

Ale pojedeš Vodácký maraton na Berounce a zařadíš se tak mezi několik tisíc šílenců, kteří tento závod již absolvovali. Neboj, určitě dojedeš, protože s dalšími a dalšími a dalšími záběry pádlem si nakonec určitě řekneš: „Sakra, vždyť nejsem takový srab, abych to nedokázal.“