Vodácký maraton na řece Berounce


Jak vznikl Vodácký maraton na Berounce

Každá akce, která si získá určitou oblibu mezi lidmi a časem se z ní stane něco, co lidé pravidelně vyhledávají, málokdy vzniká z rozhodnutí někoho, ale většinou z nějakého hecu. A nejinak to bylo také s Vodáckým maratonem na řece Berounce.

Historie maratonuV Berouně vždycky byla početná skupina lidí, kteří měli rádi vodu a při každé příležitosti na nějakou řeku vyráželi. Pochopitelně nejčastěji to byla Berounka, protože k ní to berouňáci měli nejblíž. Nebylo to z lenosti, ale z daleko praktičtějších důvodů. Dříve se totiž nejezdilo na vodu pohodlně autobusem nebo autem s loděmi na vleku. Ty se posílaly vlakem a do místa spuštění na vodu se musely dopravit vlastními silami vodáků a vodaček. No a nejjednodušší to bylo právě u Berounky. Na nádraží v Chrástu se půjčil poštovní čtyřkolák, lodě se na něj naložily a odvezly k řece. Dojezd do Berouna pak byl ještě jednodušší, protože většina vodáků zde končila.

Mezi vodáky, kteří Berounku sjížděli několikrát do roka, byla i parta muzikantů. Založili skupinu a dali si jméno, jak jinak, Vodáci. Stejné jméno jim zůstalo dodnes, jen někteří z nich se v průběhu let vyměnili. Přesto však můžeme říci, že původní členové této skupiny jsou také jedněmi z těch, kteří Vodácký maraton na Berounce uvedli v život.

Historie maratonuA bylo to skutečně jenom z hecu. Část berounské vodácké party dávala přednost jinému skupenství vody, kterým je sníh. A aby si dokázali, jak jsou dobří, zúčastňovali se také Jizerské padesátky. Po absolvování závodu pak v partě vždycky vyprávěli jak je to obtížný a namáhavý závod. Prý jen pro opravdové chlapy. To vodákům trochu vadilo a proto vznikl nápad. Když dokážou lyžaři na těch svých prkýnkách uběhnout padesát kilometrů v jednom zátahu, proč by to vodák nedokázal na řece taky. A aby se lyžaři trochu trumfli, protáhla se trasa závodu hned o osm kilometrů. Ať tedy lyžaři a vodáci poměří navzájem své síly a ať každý z nich ukáže, co vydrží. Berounka totiž nepatří mezi rychle tekoucí řeky a tak si bude muset každý pořádně máknout, aby se do cíle dostal včas.

Historie maratonuA to vlastně byl ten hlavní podnět, aby v sobotu 10. června 1978 byl odstartován v Dolanech první ročník Vodáckého maratonu. Na startu se sešlo celkem 35 lodí a jeden gumový člun. Startovalo se společně, to znamená všechny lodě vyjely najednou. Zpočátku to vypadalo jako jakýkoliv jiný výlet na vodu, ale s přibývajícími kilometry se začaly posádky mezi sebou hecovat a navzájem se provokovat k rychlejší jízdě. Asi od Liblína se pole startujících začalo rozpadat a začalo se opravdu závodit. Někde pod jezem ve Zvíkovci se každý už staral sám o sebe a do cíle pod Nezabudickým jezem se dojíždělo s vypětím všech sil. Výsledková listina z tohoto ročníku se nedochovala, takže podklady jsme získali z článku v novinách. Proto vám nemůžeme říct přesné pořadí všech startujících lodí, ale s jistotou víme, že tenkrát vyhrála časem 6 hodin 8 minut posádka ve složení Pavel Vokáč a Anička Hradilová.

Nevíme už, zda byli tenkrát lepší lyžaři nebo vodáci, ale každopádně tak vznikl závod, který v současné době má svá dětská léta už dávno za sebou. Tímto hecem v partě mezi vodáky a lyžaři vznikl Vodácký maraton na Berounce, který se v současné době řadí mezi nejvýznamnější a nejnavštěvovanější sportovní akce pořádané na západ od Prahy.